Nikolaj Vasiljevič Gogol

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852) se narodil na Ukrajině v kozácké vesnici Velké Soročince v rodině venkovského statkáře, divadelního autora a ochotníka. Dětství prožil na venkově, v 1etech 1821–1828 absolvoval lyceum v Něžině a poté odešel do Petrohradu, kde se sblížil mimo jiné s A. S. Puškinem. Část života strávil na cestách po západní Evropě, delší dobu žil v Itálii. V roce 1831 publikoval Večery na samotě u Dikaňky, romanticky stylizované a tragikomicky zabarvené obrázky z uk…Číst vícerajinského venkovského prostředí, které z něj rázem učinily největší naději tehdejší ruské literatury. Součástí jeho sbírky povídek Mirgorod (1835) je známá kozácká novela Taras Bulba. V následujících letech vydával kratší prózy, které souborně vyšly pod názvem Petrohradské povídky (1842) a v nichž pohledem fantastických vizí zobrazil velkoměstské společenské vztahy.
V roce 1836 dokončil ostře satirickou groteskní komedii Revizor (základní námět Gogolovi už dříve poskytl Puškin, podobně jako v případě Mrtvých duší). Hru nejprve zakázala cenzura a uvedena mohla být teprve tehdy, když v Gogolův prospěch zakročil car Mikuláš I.
V letech 1836–1848 žil Gogol v cizině. Zimu 1836–1837 strávil v Paříži a pak se usídlil v Římě, kde četl italské autory, vyhledával galerie a stal se nadšeným obdivovatelem opery.
Svou zralou dramatickou tvorbu – hry Hráči a Ženitba (obě 1842) – postavil na principu grotesky, stejně jako román Mrtvé duše (1842), jehož ohlas mu zajistil pověst největšího žijícího ruského spisovatele. V Gogolově romantické tvorbě jsou zřejmé prvky krického realismu a v Rusku je považován za zakladatele tohoto směru.
Zamýšlel napsat trilogii, jež by byla co do výstavby analogií Dantovy Božské komedie, svůj záměr ale nenaplnil. Jeho vlastní fantazijní tvorba v něm probouzela pocity provinění, které vyvažoval životní askezí. Ve fázi hluboké deprese spálil část svých rukopisů, mezi nimi i většinu druhého dílu Mrtvých duší. Za několik dní pak ulehl a odmítl jíst. Zemřel v Moskvě 4. března 1852.